Jedinec nebo kolektiv?

V poslední době se zdůrazňuje individuální přístup. Souhlasím s ním, snažím se potřebám jednotlivců vyhovět, i když vidím jistá omezení. A tak se ptám na preference: jedinec nebo kolektiv?

Vnímat potřeby jednotlivců

Můj první ředitel mě naučil všímat si každého člověka. Často chodil po chodbách (dnes už vím, že nás vlastně kontroloval), ptal se, jak se máme, co nového... Dneska dělám totéž (Karle, díky) a snažím se, pokud je to potřeba, každého podpořit. Jenže...

Sledovat celý kolektiv

Pracovníků ve škole je více a někdy se stane, že potřeby jednotlivců se liší a vlastně jdou proti sobě. Co pak? Koho upřednostnit? A to nemluvím o věcech, o kterých podřízení třeba neví a které jako ředitelé musíme na pomyslnou misku vah přiložit.

Vysvětlit závěrečné rozhodnutí

Osobně - téměř ve většině případů - kladu zájem školy (nejen pracovníků, ale také žáků) jako celku nad zájem jednotlivců. Patrné je to třeba u úvazků nebo rozvrhu, tam je to hodně viditelné. Ale vždy osvětlím proč, zdůvodním a případně nastíním budoucí změnu (dodá optimismus).

Každý cítíme odpovědnost za svou školu, své kolegy, děti a žáky. Pečlivě zvažte, jaké jsou hranice mezi požadavky jednotlivců a školy jako celku a své rozhodnutí vysvětlete. Hodně elánu!

Irena Trojanová